Recenze od PinkCartoonAngel:

Jistě. Samotný výlet na lodi byl velmi pěkný. Tarja chodila od stolu ke stolu a sebou si brala svůj talíř.
Propásli jsme s ní první přípitek a to kvůli příteli Grace (kterou jsme potkali noc předem a navrhlo se, že bychom mohli jít na loď spolu), díky kterému jsme se v Londýně ztratili a museli jsme utíkat přes westminsterský most (kde je Big Ben)…A nakonec jsme skončili u Marcela a běželi na loď!

Poté jsme se všichni usadili k jídlu a jak už jsem říkala Tarja během toho chodila od stolu ke stolu. Poté Grace (se kterou jsme seděli) upadla na schodech u toalety a zlomila si zápěstí, takže když Tarja přišla k našemu stolu, ptajíc se „ahoj, jak se máte?“, všichni jsme tam tak seděli a pověděli jí o Grace.

Tarja projevila zájem a požádala Marcela, aby přinesl trochu ledu. Pro mě a pro Alexis to byla trochu nepříjemná situace a cítili jsme se trochu sobecky, jak jsme se ptali Tarji na různé věci, když se stalo něco takového. Nakonec jsme všichni čtyři několik minut seděli v absolutním tichu a naše oči spočívali na našem stole.
v
Tak jsem se rozhodla, že jí předáme naše dárky; pásek od nás a dalších členů uk fan klubu, který se jí velmi líbil, a pak dárek můj a Alexis – adopci žraloka…
Tarja byla trochu v šoku a začala plakat… vypadala, že je šťastná a mluvila o nové písni a také jsem jí slyšela, jak říká dalším lidem o žralocích, takže to jistě bylo něco, o čem věděla a co jí zajímalo, proto jsme pro ní tohle vybrali.
Poté se nám podepsala a opět chodila od stolu ke stolu, podepisovala se a mezitím taky dostala nějaké další dárky.

Poté, po tak asi 45 minutách jsme museli opustit loď, Tarja s Marcelem s námi ještě asi tak hoďku zůstali na molu…a pak se stalo něco vtipného.
Všichni jsme si povídali, fotili se a najednou kolem prošla říční policie a vstoupila na molo. Jeden z nich si stoupnul přímo doprostřed mezi lidi a začal klást otázky. A potom jedna policajtka přistoupila přímo k Marcelovi, který stál na straně, a začala se ho ptát, proč tam všichni stojíme a jestli se chystáme na loď. Řekl, že jsme tam už byli a ona mu odvětila, že „ok pane, to mě těší…mohu požádat o Vaše celé jméno, adresu a podívat se do Vašeho zavazadla“, a tak byla TArja s Marcelem trochu zaneprázdněni. Stála jsem velice blízko Marcela a jak jsem tak s ním mluvila….bylo to opravdu vtipné, paní policajtka povídá „Mohl byste to hláskovat“ atd….
Potom jsem jí viděla, jak kouká do jejich zavazadel, která byla plná jejich oblečení.
Tarja chodila kolem, ruce zvednuté, jakoby měla želízka a smála se…
Celkově to byl skvělý zážitek, čekala jsem 4 roky na VIP balíček, a když tak nad tím přemýšlím, mohlo to být trochu lepší, nebýt jistých lidí/věcí. Nic proti Tarje a Marcelovi, ti byli skvělí. Ale neměla bych si stěžovat…

Recenze od Unie:

Musím vůbec povídat, že v Londýně to bylo prostě bezvadný? :o )
Právě jsem se vrátila a nyní píšu svůj záznam, ještě jsem si ani nepřečetla, co už napsali jiní (abych na nic nezapomněla), tak se předem omlouvám, pokud řeknu něco, co už bylo řečeno.
K hale jsem dorazila kolem půl čtvrtý (měli jsme tam být v půl šestý) a zahlédla jsem tam Kiiu a Arianu, tak jsem šla k Arianě a řekla jsem Kiie, že si k nám také může stoupnout, když je tam tak sama, ale nešla. Takže jsme nějakou chvíli čekali, povídali si, dokud nepřišel někdo, kdo nám řekl, kde mají lidí s VIP lístky čekat. Také jsem viděla Nemodawn, která šla mým směrem a zamávala na někoho kdo, seděl a samozřejmě, že já jsem si myslela, že to mluví na mě a řekla jsem „Ahoj, jsem v pohodě, a ty?“, ale neviděla nebo neslyšela mě, a tak jsem si říkala, že to možná nebyla ona. Poté jsem šla čekat s ostatníma, viděla jsem PinkCartoonAngel a poté i Mel, která si myslela, že jsem Tosca. Leen a Kenny se také po chvíli objevili, a nakonec Diana. Já jsem tam seděla s Mel a počítali jsme kolik lidí má VIP lístky, a pak jsme viděli asi tak 15 lidí a pomysleli si „Ne, to je příliš, asi čekají ve špatné řadě“.

Kolem čtvrt na sedm jsme šli dovnitř, koukla jsem na Marcelův list a tam bylo napsáno asi 24 lidí. No, byla jsem trochu zklamaná, že nás je tolik, ale i přesto jsem se zvládla dostat do první řady (konečně mám nějaké slušeně vypadající koncertní obrázky – aspoň myslím). Tedy, ne že bych si chtěla stěžovat, jen to srovnávám s akcí v roce 2007, kdy nás bylo jen sedm, a tak jsme každý měl na Tarju víc času. Marcelo nám řekl informace ke druhému dni po koncertě, a dal nám VIP pasy. Hala byla tak malá, že ani těch 24 lidí s VIP lístky se nedostalo do první řady, plánovala jsem, že budu držet místa pro další lidi, ale prostě to nešlo.

Předkapely byly v pohodě, ale Apparition měli problém se zvukem, jejich zpěvačku jsme téměř neslyšeli. Trochu víc se mi líbila Power Quest, hudba mi byla bližší a taky se mi líbilo, že narozdíl od Apparation se celá kapela víc hýbala a vůbec byli lepší.
Nebudu tu tolik vyprávět o koncertě, jelikož se určitě objeví plno videí, jen snad, když se konečně objevila Tarja, uviděla mě v první řadě, nějakou dobu se na mě koukala, když zpívala, a pak se usmála, bylo to úžasný. Byla jsem tak metr a půl od podia a ona stála téměř na kraji, takže byla hodně blízko. Taky bylo skvělý konečně znovu slyšet celou Deep Silent Complete živě (slyšela jsem ji už v roce 2004) a Tired of Being Alone.

Po koncertě jsme museli nějakou chvíli čekat, a pak nás Marcelo vzal za Tarjou, ale místnost byla tak malá pro 26 lidí, tak jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. Dal nám trička a informace o výletě na lodi, pak jsme s ním a s Tarjou chvíli mluvili, ale bylo to tak asi 5-10 minut. Ale během té chvíle mi začal zvonit mobil, byl to začátek „Deep Silent Complete“ z Tampere z roku 2000, takže náhle každý v místnosti utichl a díval se na mě, byla jsem tak zaneprázdněná tím, abych to vypla, že jsem ani neslyšela, co Tarja říká.

Cestou ven jsem pak Tarje dala fialový náhrdelník, nevím, jestli se jí líbil, protože to bylo zabalený a Tarja to nerozbalila, ale nevěděla jsem, co jiného jí dát, je to tak těžké pro ní něco vybrat, ale už dříve jsem jí řekla, že to s dárky moc neumím. Poté jsem vyšla ven a čekala jsem spolu s Leen, Kenny, Dianou, Kiiou a Toscou – asi tak hodinu, dokud Tarja nepřišla k autobusu a my jsme si s ní šli opět popovídat a udělat pár fotek.

Druhý den jsme se museli být u Westminsteru v 11:45, abychom se dostali na loď, já jsem dorazila o pár minut dříve, i Tarja a Marcelo už tam byli, ale museli jsme čekat tak do půl jedné na ty, co přišli pozdě (jedním z nich byla opět Tosca)…

Poté jsme šli nahoru se najíst, seděla jsem u stolu s Lili, Mel a Sandrine a Tarja chodila od stolu ke stolu. Marcelo byl taky vtipný, přinesli jídlo a každý to nějak ignoroval, takže Marcelo musel říct Tarje něco jako „Řekni jim, že už můžou začít jíst, jinak nezačnou.“ :o )
Další zajímavá věc byla, když Tarja řekla, že se vrací zpět do Finska, kde bude mít soukromý koncert, a pak jeden na Halloween, a poté řekla, že doufá, že album vydá někdy v červenci/srpnu, ale také mluvila o letních festivalech, že už na nich bude zpívat nové písně.
Potom jí Sandrine dala velmi pěkný dárek, byla to hrací skříňka, která hrála „The Music of the Night.“. Tarja vypadala, že se jí to líbí, chvíli zpívala, když to otevřela“.
Na lodi jsme zůstali asi do tří, občas se loď tak hýbala, že jsem se necítila zrovna nejlíp, ale pak Tarja přišla k našemu stolu a na vše jsem zapomněla. Po třetí hodině jsme už stáli na molu asi tak do 15:45 a udělali jsme pár fotek.

Taky jsem jí pozdravovala od Any, a Tarja pozdravovala zpět.
Jen chci říct, že bylo úžasný vás znovu vidět, Leen, Diano, Kiio a Elodie a potkat lidi jako Tosca a Ariana (chtěla jsem vás vidět už hodně dlouho), Nemodawn, Dickie, Mel, Lili, Sandrine, Kenny, PCA, a dívka z Řecka (omlouvám, se nevzpomínám si na jméno) a taky se omlouvám, pokud jsem na někoho ještě zapomněla.

Ještě určitě něco připíšu, na co jsem zapomněla a taky přidám obrázky (jen z lodi jich mám kolem 200).